Věděla jsem, že koncert Parov Stelar Band 13. Listopadu je vyprodaný do mrtě a kdo čirou náhodou měl lístek a nemohl jít, stačilo na internetu jednou písknout a lidi se o poslední náhodně se objevivší lístky prali. Až u vstupu mi ale začalo být jasné, co to opravdu vyprodané hlediště znamená.
Protivné počasí venku bylo vystřídáno horkým dechem čekajících fanoušků v pasáži před vchodem do Lucerny. Podařilo se mi se protlačit davy a po zběžné kontrole příruční bagáže jsem se vydala dolů k šatnám. Tam jsem zažila prvotní šok, když jsem ještě cestou ze schodů přehlédla letmým pohledem frontu na šatny. No. Frontu. Snad 500 lidí se mačkalo u pultíků, aby si za 10 korun nechalo pohlídat svršky. To mi došlo, že do kotle už se s foťákem nedostanu.
Poté, co jsem se nechala asi tak 10x předběhnout haldou maníků s ostrými lokty u šaten, vydala jsem se tedy na ochozy, vmáčknout se do prvních řad k zábradlí, vetřít se do lóží a udělat co nejlepší obrázky živoucí electro swingové legendy. Snad aby fanoušci, co se nedostali včas ze šaten, nebyli zklamaní, Parov Stelar začali své vystoupení o chvíli později.
Zazněly první rytmy a já se vmáčkla do jedné z lóží, abych ulovila nástup kapely. Tmu v sále prořízly světlomety a stroboskopy a pohled dolů, do kotle i na pódium, bral dech. Stovky lidí se tísnící v kotli jako na povel zajásaly, aby přivítaly své oblíbence.
Asi největší show tentokrát předváděl Max the Sax, který si nebral servítky, skákal, zvedal hledišti ruce i tep. Jeho zvláštní ležérně-energický styl zvlášť vyniknul v Homesick, které je na saxofonu postavené.
Zdatně mu k tomu sekundoval i Jerry Di Monza a plechy tentokrát jasně převládly. Společná dua s Maxem byla tentokrát jednoznačnými tahouny celé akce.
Cleo Panther tentokrát táhla spíš vizuálně, protože nevím jak vpředu, ale na ochozech nebylo z jejího zpěvu slyšet mnoho. Vlastně ani vzadu v lóžích přímo proti pódiu to nebylo o moc lepší a hlavně jí nebylo příliš rozumět. Její nohy na super vysokých podpatkách tedy tentokráte přitáhly víc pozornosti než její hlas, což je podle mě velká škoda.
Zazněly hity jako Matilda, The Princess, Jimmy’s Gang a další, lidi tančili, pařili, bavili se. Spousta z nich i přišla v oblečení ve stylu 30. let a duch davového šílenství se tak nedal zastavit. Koncert by na můj vkus mohl trvat trochu déle. Nejspíš měli v plánu se řídit heslem „v nejlepším je třeba skončit“ takže chvíli před desátou se kapela začala s publikem loučit.
Nehledě na zvláštní zálibu zvukaře v potlačování vokálů a překvapivě rychlému konci byli diváci spokojení, když se pak vyvalili ze sálu ven do nové bitky o vlastní oblečení. Dokonce se jedna skupinka nechala dobrovolně vyfotit, i když na to nebylo moc prostoru. Asi jsem od kapely čekala trochu víc energie, atmosféru tentokrát dělalo hlavně publikum, očekáváním, pozitivní náladou a chutí se bavit, ale zpětně ohlédnuto dopadl koncert vcelku dobře a odcházela nejen s propocenou košilí ale i s pozitivním dojmem.
Autor: Lea Bradáčová
Missquire(Michaela Chovancová)
pondělí 19. 11. 2012 15:00
Chovancová, Michaela. 2012. Parov Stelar Band koncert.
Vychytané.cz. [Online] 19. 11. 2012. [Citace: 18. 6. 2025.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=6170. ISSN 1802-2677.
link na článek:
http://clanky.vychytane.cz/Parov-Stelar-Band-koncert 
