Letošní Apokalypsa
s pořadovým číslem 34 pro mě byla jedinečná, a to hned v několika směrech ...
1) ještě nikdy jsem na Apokalypsu neodjížděla 2x za jeden večer
2) ještě nikdy jsem Apokalypsu neopustila před jejím koncem
3) a ještě nikdy jsem na Apokalypsu nejela bez vlastnoručně vytištěného line-upu
_______________________________________________________________________
Ale pojďme hezky
popořadě ....
Je něco před 6. hodinou večerní a já sedím ve vláčku směr Otrokovice a následně moravská metropole ...Vzhledem k nenadálé situaci, která je mi oznámena do telefonu však na nejbližší zastávce vystupuji a vracím se zpět směr home town. Upadám do beznaděje, že se na mou milovanou Apokalypsu tentokrát
nepodívám ... Naštěstí se objevuje řešení ...o cca 2 hodiny později nasedám podruhé do vláčku směr Otrokovice a modlím se (v tu chvíli jde můj ateismus stranou
), aby to bylo naposledy.
V Otrokovicích se na mě však usměje štěstí v podobně drobné zlínské Apo-výpravy. Usedám s nimi tedy společně do kupé a vyjíždíme směr Brno (tentokrát už opravdu).
V Brně nás kromě davů lidí vítá také vlezlá zima a
náledí, ale vzhledem k tomu, že nejsme z cukru, si s celou situací skvěle poradíme, dokonce i když zjistíme, že jsme vysedli na špatné zastávce a musíme obejít půlku BVV abychom se dostali k té správné bráně
Zmrzlí doslova jako exkrementy se přibližně v půl 11 dostáváme do prostor pavilonu P a po nezbytném
“odbavení“ u vchodu a v šatně již zabředáváme do setu, který ve stejnou chvíli rozjíždí energická
Nastia Beauty. Inu, příjemné to přivítání.
Jakmile se trochu rozkoukám a zahřeju, vyrážím na obhlídku prostor. Musím uznat, že rozložení haly mě velice potěšilo. Dostatek míst k sezení a odpočinku, dostatek barů, stánky s nejrůznějšími vychytávkami, tribuny naproti hlavní stage a obrovský “parket“, který se během večera rozpínal téměř na celou šířku haly...
nemám co vytknout ... Za velkou výhodu oproti loňsku považuju také uvolnění horního patra s odpočinkovým prostorem, balkonkem, barem a WC ...Myslím, že tento tah pořadatelů hodně ulehčil spodnímu placu, a zejména WC.
Když už jsme u těch záchodů, podělím se s vámi o opravdu
“chutný“ zážitek aneb nevěřila jsem, že i slečny jsou taková hovada. No uvažte sami – obyčejně se chodí vykonávat potřeba do kabinky. Je normální vykonat potřebu (byť malou) v uličce mezi kabinkami?? Já se domnívám, že ne, ale úsudek nechám na vás
Ale vraťme se zpět na hlavní stage. Tady stále hraje Nastia Beauty a rozpařený dav absolutně nešetří! Přichází na mě však žízeň, a tak se vydám na
“kontrolu“ barů. Musím říct, že tentokrát mě zdejší situace velice mile překvapila. Za celý večer jsem nečekala na pití déle než
2 – 3 minutky, obsluha se oproti minulým ročníkům rozhodně zlepšila a zrychlila, oproti tomu ceny některých drinků se zvedly (třeba pivko za 50 korun) ...ale jsme na akci a s takovýma cenama se holt musí počítat. Takže si beru svoje pitíčko a odebírám se opět do davu.
Nastia pomalu končí svůj našlápnutý setík a před dav vstupuje headliner letošní Apokalypsy –
Mauro Picotto – pán, jehož výkon mě z celého večera zajímá nejvíc. Padlo mnoho domněnek o tom, jak Mauro svůj set pojme, většina z nich se ubírala poměrně minimalistickým směrem. No musím říct, že co se týká jeho vystoupení, byla jsem více než nadšená a považuji ho za jedno z nejlepších vystoupení celého večera. Navíc jeho
sluchátka v zářivě žlutých barvách mě na místě naprosto dostávají
Po protančené cca půlhodince začínám mít žízeň a vydávám se opět na bar. Cestou studuji kolemjdoucí návštěvníky akce. Když pominu “civily“, musím říct, že (techno) oblečky v tom pravém slova smyslu pomalu ale jistě mizí a na jejich místo se dostala jejich jakási uhlazená,
smart obdoba a preferovány jsou spíš výrazné doplňky, líčení, účesy apod. Každopádně říká se, že výjimka potvrzuje pravidlo, a to platí i zde. Když už jsem zahlédla někoho v oblečku, byla to většinou
pecka! Taky je fajn, že spousta lidí se nebálo jít do jakéhosi
dresscodu letošní Apokalypsy (bílá kombinéza a plynová maska) ... Rozhodně to celý koncept jen vylepšilo, nehledě na to, že takoví účastníci měli vstup na party zdarma. Hodně mě taky pobavili dva (možná jich bylo i víc) pánové
v sutanách ala kardinál/papež, respekt jim
Opět se nechávám unést libými tóny, které duní halou pod taktovkou Maura .... Čas však neúprosně plyne a kolem 1. hodiny ranní je jeho set u konce. Hrál báječně a dav se mu za to odměňuje bouřlivým jásotem. Ten přeruší zvuk intra .... Velice povedeného intra ...ostatně všechna intra večera jsou zmáklá na jedničku. A obrovská
plynová maska visící nad hlavní stageí všemu jen dodává na atmosféře, stejně jako zvuky dechu jakoby z masky vycházející – bomba! Všichni už dobře ví, kdo teď začne hrát ....Miláček českého publika ...
Dámy a pánové, tohle bude
,,rush hour“ ... ,,Hmm,“ řeknu si po pár minutách, ,,to bude dneska asi něco trochu jiného, než na co jsme od Rushe zvyklí“ ...a taky že bylo. Bohužel jsem si to stejné řekla i po pár desítkách minut. Těšila jsem se na Rushe takového, jakého ho znám a takového, jakého ho mám ráda, a ne na Rushe tak trochu “pomalého“. Věřím, že spoustě lidí se tím, co hrál, zavděčil více, než svým obvyklým nášupem, já však byla mírně zklamaná ... Zbytek jeho setu trávím poletováním po hale, povídáním s přáteli, odpočinkem ...
Blíží se půl 3, Rush pouští poslední kousky a v pozadí se již připravují
Ben Sims a Paul Mac. Očekávání je velké ....Rush se loučí s davem, dav se loučí s Rushem ....intro ....a bác! Je to tady! Pánové to rozjíždějí ve
velkém stylu ... Dav je nadšený ... Jeho jásot ještě podporuje existence obřích nafukovacích balonů, s kterými si pohazuje. Bohužel na mě padá únava, a tak i přes skvělou hudbu odcházím do odpočinkové zóny a vychutnávám si beaty hezky z povzdálí, ač zvuk v těchto místech haly není zrovna nejideálnější. Při rozhovoru se známými i neznámými zjišťuju, že většina z nich má na vystoupení Simse a Maca podobný názor –
zatím nejlepší z celého večera. Čas dál běží ...Dívám se na hodinky ....
Je právě tolik, kolik je (= 4:30) a za mix nastupuje
Gayle San se Svenem Wittekindem. Upřímně a zcela otevřeně – pro mě
zklamání. Podobné zklamání jako u Rushe ...Holt možná v jiném moodu by mě jejich vystoupení bavilo ... Opět se dívám na hodinky ... Odjezd vlaku se neúprosně blíží ...vzhledem k tomu, že nejsem z Gayle a Svena nijak odvázaná, odebírám se do šatny pro bundu, doposlechnu si jedinou věc, kterou mě ti dva potěšili, a to track Stranger to Stability (Dustin Zahn) a opouštím pavilon P (pozn.: nikoli kvůli jejich setu).
Vystoupení
Buchechy a Alexe TB jsem si už bohužel musela nechat ujít, nicméně spoustu lidí určitě potěšilo, že se mohli s Alexem pozdravit v davu, kterým si velice nenápadně procházel. No a
Ivee snad někdy příště ... Ze svých zdrojů jsem však zjistila, že to byl nářez
Je něco po půl 7 a já nasedám na Hlavním nádraží spolu s dalšími partypeople do vláčku směr domů ...
Pápá Brno, zase někdy ...
Následuje jak jinak než mé tradiční ,,suma sumárum“:
+ horní patro zpřístupněné pro veřejnost
+ rychlost obsluhy na barech
+ intra a dekorace (+ samozřejmě tanečnice, na ty bych zapomněla)
- zvuk v některých místech haly
- nenaplněná očekávání výkonů některých djs
Aby se vše netočilo jen kolem mě, dovolila jsem si pro vás vyzpovídat některé z návštěvníků Apokalypsy ...
1)Jak hodnotíš Apokalypsu All Star Game? Najde se něco, co tě potěšilo nebo naopak naštvalo?
Petra, 23: ,,Upřímně, tento díl Apokalypsy jsem si opravdu užila. Vadilo mi jen to, že Joseph Capriati hrál na můj vkus moc brzy, takže jsem o něj přišla.“
Gugýto, 23: ,,Potěšilo mě zpřístupnění terasy. Co mě však hodně naštvalo byla nepřítomnost nebo nedostatečná akčnost uklizeček na WC.“
Adéla, 18: ,,Apokalypsa byla úplně úžasná, velký prostor, výborné ozvučení, ceny drinků přijatelné. Nepotěšily mě šatny, a to z toho důvodu, že jsme s kamarádkou přišly kolem půl 11 a bohužel zjistila, že batoh už si zde pro nedostatečnou kapacitu odložit nemůže, takže s ním musela trajdat celý večer.“
2)Kdo byl pro tebe tou největší ,,star“ večera?
Petra: ,,Největší dojem na mě udělalo duo Sven Wittekind a Gayle San.“
Gugýto: ,,Jednoznačně Buchecha a Alex TB.“
Adéla: ,,Určitě Mauro Picotto, Rush a ráno to nádherně završila Ivee. Jen je škoda, že schranz nechají vždy až na konec, kdy už člověk nemá moc energie. A zrovna mně se na něj paří nejlíp.“
3) Koho by sis rád poslechl(a) příští rok?
Petra: ,,Marco Bailey a Tom Hades.“
Gugýto: ,,Skrillex!!!“
Adéla: ,,Mario Ranieri.“
Co říct na závěr? Ač mé party rozpoložení nebylo zrovna ve 100% pořádku a ač výkony spousty djs neodpovídaly zcela mým představám,
nelituji ani jedné minuty, kterou jsem v pavilonu P strávila.
Teď už jen zbývá těšit se na příští rok. C ya there!
Peace, Misha
