Doprostřed? Úplně dozadu? Kamkoliv? Věčná otázka, na kterou má každý svou odpověď.

Přidat na Facebook

V českých kinech vám opravdu budou tvrdit, že každé sedadlo je super. Byli by hloupí, kdyby to nedělali, ale jsou ještě hloupější proto, že za všechna účtují stejnou částku. V západních kinech si prostě za nejlepší místa připlatíte a alespoň částečně odfiltrujete své okolí od řvoucích dětí, kecalů a luxovačů popcornu (i když... kdo má na popcorn, má i na příplatek). V těch českých musíte spoléhat na intuici, protože když budete u pokladny mlčet, dostanete nějaké místo v poslední řadě (obecně se kino plní odzadu, což je logické, protože první řada je pro psychopaty). Takže na to půjdeme trochu vědecky, áno?

Dobrou zprávou je, že většina multiplexů a po revoluci renovovaných jednosálovek zavedla koncept stadionového sezení, v Americe hojně používaného už od třicátých let minulého století. Jde o to, že sedadla nejsou stejně vysoko, ale každá další řada je o pár centimetrů výše než ta předchozí. Do sálu se sice vejde méně sedaček, ale pokud před vámi nesedí výrazně vyšší osoba, není váš výhled nijak omezován. Stejně tak doznalo vylepšení samotné sezení a další aspekty. Od tvrdých dřevěných židlí jsme se dostali k plyšovým sedačkám, od rovných pláten k zahnutým, která zprostředkovávají nezkreslený obraz i lidem na krajních místech.
Některá nová hlediště, ale mají své nevýhody. Kromě iritujícího osvětlení, které zůstává v chodu i během filmu, se jedná především o rozsekání řad na několik celků (to abyste se při cestě na záchod nemuseli trmácet přes celou šířku). V některých sálech je řada rozseknutá vejpůl přesně uprostřed, což znamená, že zlatý střed je obětován ve prospěch uličky. A to není milé, protože vy chcete sedět uprostřed. Vážně chcete.

Je to totiž nejlepší místo. Horizontálně vzato je prostě střed řady nejvýhodnější, takže pokud jdete s přítelkyní, posaďte ji tam. Vizuálně se jedná o nejvýhodnější místo, z rozhovorů s pracovníky firmy Dolby, která dohlíží na zvukový mix drtivé většiny filmů, je však často lepší sedět o jedno místo doleva či doprava, abyste porušili neutralitu zvukového rozložení a dostali toho do jednoho ucha víc. Subjektivně pak vnímáte zvuk intenzivněji. Lepší je samozřejmě posunout se na tu stranu, kde zeje vaše dominantní ucho. Skutečný střed řady však často nenajdete, protože v řadě je sudý počet míst. Pokud je jich třeba 22, budou nejlepší místa 11 a 12. Střed tedy bude v místě, kde se překrývají. Bojujte o to místo jako lev, ale mějte na paměti ještě důležitější věc.

Tou je vaše vzdálenost od plátna. Mnozí chytře u pokladny hlásí "doprostřed doprostřed", tj. horizontální a vertikální střed. Je to dobrá strategie, ale hodně záleží na velikosti plátna (to se sál od sálu liší), jeho rozměrech a poměru obrazu, ve kterém je snímek promítán.

Vykrytí zorného pole je alfou a omegou pro vnoření do filmového zážitku. Vaše oko by nemělo vnímat okraje plátna (minimálně ty boční), ale zároveň nesmí být obrazem přehlceno. Občas se rozhlédnout ve frenetické akční scéně, abyste pochopili, kde je podlaha a kde strop, je celkem normální. Ale číst titulky zleva doprava rychlostí, kterou jindy řadíte jen při finále Davis Cupu, to není to pravé ořechové. Relativní vylidněnost kin v dopoledních časech (a na mnoha místech i kdykoliv jindy) je výhodou - můžete si během filmu přesednout tam, kde jsou lepší podmínky. Přední řady jsou kvůli riziku namoženého krku a vykroucené hlavě ze sledování titulků tabu. Jestli ale jdete na dabing a chcete si film užít trochu jinak, můžete zariskovat a nasadit třeba třetí, čtvrtou řadu. Může to být netradiční a obohacující zážitek. Ale jen na vlastní nebezpečí.

Pro klasickou projekci platí, že byste měli sedět ve vzdálenosti šířky plátna (tím se zohledňuje i případný poměr obrazu promítaného filmu), případně o dvě, tři řady dál. Nikdo nechce, abyste po kině běhali s pravítkem, takže to stačí odhadnout od oka, případně se v některých kinech řídit nápovědou. V jednom z pražských kin je např. tzv. "žirafí řada", která je nejen v ideální vzdálenosti, ale také nabízí zhruba trojnásobek místa pro nohy. Západní logika by velela napařit jejím uživatelům nějaký příplatek, ale naštěstí stojí úplně stejně jako všechny ostatní. Pokud chodíte do kina několikrát za měsíc, snadno si správnou vzdálenost odvodíte experimentováním, ale asi vás nepřekvapí, že se jedná o území asi šesti řad kolem již zmíněného "doprostřed doprostřed".

S nově nastupující 3D projekcí se pravidla lovu nejlepších míst nijak výrazně nemění, ale pravidlo o vykrytí zorného pole získává nejvyšší důležitost. 3D efekt stoprocentně funguje jen tehdy, pokud nevnímáte okraje plátna. Jinak se vám na jejich hraně rozplyne jako pára nad hrncem. A to vy nechcete. Klidně využijte toho, že většina 3D filmů je (a bude) dabovaná, a sedněte si trochu blíž. Oko to snese, 3D bude perfektní a vy odejdete spokojení. Vertikální střed hlediště je tedy v případě 3D nejzažším místem, kam byste se měli odvážit. Další řady jen v případě nouze. To samozřejmě neplatí v kině IMAX, kde se díky maxiplátnu daří zorné pole naplnit v podstatě odkudkoliv. Ale to už je jiná pohádka.

Udělali jsme v tom pořádek nebo se teď budete před pokladnou klepat víc než předtím? Všechna moudra v článku uvedená slouží samozřejmě pouze jako doporučení. Některá rozhodnutí ohledně sezení v kině jsou i psychologická. Lidé si sedají dozadu, protože nechtějí být rušeni kopáním do sedadel, nesnesou, když jim někdo kouká přes rameno nebo chtějí mít se svou dívkou soukromí (ne nadarmo jsou v některých kinech v posledních řadách pohodlné dvousedačky). Další jdou na kraj, aby při četných výpravách na WC nebo pro popcorn nestavěli do pozoru celou řadu. Pokud si však chcete technické finesy dnešních blockbusterů užít na maximum, zkuste to někdy po našem. Nebudete litovat.

Zdroj: web Premiere

Verushka
(Veronika Jarešová)
čtvrtek 10. 9. 2009 08:00

Jarešová, Veronika. 2009. Kam si v kině sednout?. Vychytané.cz. [Online] 10. 9. 2009. [Citace: 2. 5. 2025.] http://clanky.vychytane.cz/clanek.php?id=2374. ISSN 1802-2677.
link na článek: http://clanky.vychytane.cz/Kam-si-v-kine-sednout?